Téma dnešního článku rozhodl malý, ale velmi pěkně malovaný obrázek Dobřichova. Namalovám byl někdy na přelomu 19. a 20. století. Kromě dobřichovského kostela a vesnice pod ním je v popředí krásně vidět hráz velkého, tehdy již vypuštěného a vysušeného, radimského rybníku. O radimské rybniční soustavě jsem se už v Živé kronice několikrát zmiňoval, ale tento obrázek nám pomůže si o tomto kusu, dnes již zaniklé historie, udělat daleko lepší představu.
Díky své poloze, dávala Radim příhodné podmínky pro život. Hlavním zdrojem obživy byla dříve hlavně řeka Výrovka. Ve vrcholném středověku, zvláště za vlády Jiřího z Poděbrad, se ve středním polabí začala intenzivně budovat rybniční soustava. V Radimi tomu nebylo jinak. Ostatně už ty nestarší záznamy hovoří o mlýnech, které v Radimi klapaly snad od pradávna. K mlýnům bylo zapotřebí regulovat tok Výrovky.
Podle dochovaných map jsem byl schopen určit čtyři velké radimské rybníky. Jeden býval v Chroustově, druhý u zámku v místě dnešního sportovního areálu a další dva po proudu řeky. Napravo, směrem k Dobřichovu tam kde dnes stojí čistička odpadních vod, býval tzv. Dolní rybník a nalevo po směru toku, směrem na Pečky se rozkládal náš největší rybník, který nesl jméno Horní.
Kdy přesně byly rybníky založeny nevíme, ale podle nepřímých důkazů můžeme usuzovat na období kolem roku 1450. Jejich zánik byl postupný. Časem se rybníky zanášely a přestávaly tak plnit svojí funkci. K radikálnímu úbytku rybníků v našem regionu došlo v první polovině 19. století, zřejmě kolem roku 1840. Důvodem byla radikální změna v zemědělství. Rychlý přírustek obyvatelstva už nestačil pokrývat samotný rybolov. Rybníky byly vysoušeny a na jejich místě se nejprve nechala růst pastvina pro koně a dobytek. Když se pozemky dostatečně vysušily, zoraly se na pole.
Náš Horní rybník měl po svém obvodu téměř 3 km a rozlohu skoro 50 ha. Jeho poloha je krásně vidět na mapě z prvního vojenského mapování. Na jižní straně rybník kopíroval tok Výrovky, tehdy ještě v jejím mělkém přirozeném korytu. U Peček byla mohutná rybniční hráz, které měla ve svém středu propust. Její koruna je stále ještě rozeznatelná na družicovém skenování zemského povrchu. Ostatně její poslední fragment je ještě dnes vidět pod pečeckým mlýnem. Hráz potom pokračovala až k mlýskému náhonu, který tehdy nebyl uměle napřímen. Ze západní strany procházela kolem rybníku cesta z Radimi do Peček. Cesta nešla přímo, tak jako dnešní silnice, ale za mostem kopírovala řeku a až u rybníka se oddělila a rybník obešla až za mlýn na křížení s cestou do Tatec. I přes intezivní, už téměř dvěstě let trvající zemědělskou činost, je průběh této cesty dodnes také částečně rozeznatelný na družicovém snímku. V kronikách je cesta popisovaná jako dosti blátivá a s velkými břehy. Zcela náhodou se mi podařilo získat unikátní fotografii, na které je její část vidět. Rybník se napájal ze tří zdrojů. Jeden šel zřejmě z mlýnského náhonu přes bažantnici, druhý přítok byl vyveden taktéž z mlýnského náhonu kousek před tateckou cestou. Třetí a zřejmě hlavní přítok byl zajištěn, dnes již zaniklým náhonem, který byl vyveden přímo z Výrovky někde u mostu na Pečky. Z kronik víme, že se do tohoto rybníku ročně nasazovalo až 2.500 kaprů a na 30 štik. Podle reliéfu terénu se dá odhadnou, že rybník u hráze mohl mít hloubku až 5 metrů.
Voda je život, voda je obživa, voda může dobrý sluha i zlý pán. To vše Radim zažila. Velké rybníky u nás byly a sloužily přes 400 let. Tento článek je určeň k jejich poctě.