Pokud se půjdete v těchto dnech pozdního léta projít do okolí radimského háje, určitě narazíte na keř, jehož plody výrazně připomínají svým vzhledem chmelové šišky. Ve skutečnosti se jedná o tzv. divoký nešlechtěný chmel otáčivý, žijící připomínka naší bohaté a dnes již trochu zapomenuté historie vaření piva v Radimi.
Už jsem si pomalu zvykl, že když si vyberu téma z radimské historie, otevřu další velké dobrodružství, které se nedá jen tak lehce zpracovat do krátkého příspěvku. Proto se v tomto článku pokusím shrnout jen základní zjištění a velkou kapitolu pivovarnictví přidávám na rozrůstající se seznam, čekající na podrobné zpracování v živé kronice.
Z písemných nálezů můžeme s jistotou tvrdit, že se pivo v naší obci vařilo nejméně 350 let! Nicméně faktem zůstává, že postup vaření piva byl na našem území znám již mnohem dříve. Však se české země v tomto oboru postupně propracovaly do absolutní světové špičky. První řemeslné vaření piva v Čechách provozovali mniši Břevnovského kláštera, než jim to sv. Vojtěch (bratr sv. Radima) zakázal, jelikož více času věnovali přípravě a konzumaci piva, než své duchovní činnosti. V raném středověku se pivo běžně vařilo v každé domácnosti a vaření patřilo k základní znalosti každé ženy. Pivo se nejen pilo, ale bylo i důležitou součástí v přípravě ostatních pokrmů. Důvod byl prostý. Díky pokulhávající hygieně, byla většina zdrojů pitné vody kontaminována. Procesem vaření se tak likvidovala většina zdrojů možné infekce. Pití piva se postupně stalo i společenskou normou a mnoho šlechticů si vydobylo rytířské ostruhy jeho nezřízenou konzumací. Ve 12. století vznikla první právní úprava, tzv. právo varečné. Tímto opatřením se začala kontrolovat nejenom kvalita vaření, ale především se odstartoval nový a úspěšný obor podnikání, který vydržel až dodnes.
První dohledaný doklad z Radimi se váže k roku 1519, kdy v rámci dědického řízení je zmíněna radimská chmelnice. Místo kde chmelnice rostla zatím zůstává záhadou. Ze zápisu je ale zřejmé, že patřila k neméně záhadnému dvoru a mlýnu Kotkov, o kterém pouze tušíme, že se rozkládal někde pod skálou u Chotutic. V dalších majetkových zápisech se potom dá dohledat informace o radimské krčmě, vystavěné z kamene. Zajímavostí pak byla dobová povinost krčmářů z okolí, odebírat pouze lokální panské pivo. Pouze na posvícení jim bylo dovoleno přikoupit si pivo z jiného panství. Zda tato povinnost vycházela z nižší kvalita piva a obavy z konkurence ale nevíme. U nás, stejně jako v okolí, se vařilo především bílé pivo z pšenice. Až daleko později převážila výroba z ječmene. Zda by nám dnes původní pivo chutnalo se můžeme pouze dohadovat. Přesto, že postup výroby zůstal velmi podobný, technologie zpracování se výrazně změnily a proto se experti shodují, že dnešnímu zákazníkovi by tento nápoj spíše připadal nepoživatelný. Samotná stavba pivovaru se připomíná z dob Zárubů. Dá se předpokládat že větší, profesionálnější výroba vznikla zároveň se stavbou zámku. Původní kamenná stavba pivovaru, i s pivovarskými sklepy, se dochovala do dnešní doby. Jedná se obytný dům č.p. 32. Ve středověku k němu dále patřila i bednárna, chladírna a velká sladovna. Vybavení pivovaru bylo především dřevěné, k varu se využíval měděný kotel. Pro potřeby vaření byl vybudován i tzv. zámecký rybník, a to jako spolehlivý zdroj vody a ledu. Pivovar měl roční výstav kolem 1.400 hl.
S odbytem piva během staletí nebyl velký problém. V Radimi fungovalo hned několik krčem, později hospod. Panští úředníci na zámku holdovali společnému popíjení v takové míře, že při pravidelném dělení výplat zaměstancům velkostatku, zmizely peníze v korbelech přes jednu noc. Až velkokapacitní produkce na konci 19. století zatlačila radimský pivovar do úzkých a s posledním sládkem panem Krásou ukončil svoji činnost kolem roku 1875.
Kromě divoce rostoucího chmele, máme ale ještě jednu pěknou památku, která určitě stojí za Vaší pozornost. Je to obrázek, který vyšel v roce 1868 v časopise Světozor. Je na něm zachycen pohled na zámek přibližně z místa od dněšní prodejny Bala. Kromě tehdejší zatáčky silnice do Plaňan, je vlevo vidět naplno pracující komín pivovaru a část odvětrané střechy velké sladovny. Obrázek i tehdější dispozi staveb si můžete prohlédnout níže. Obliba pití piva v naší obci určitě oproti středověku neklesla. S narůstající renesancí minipivovarů se třeba najde podnikel, který se o navázání této tradice v budoucnosti postará. Tak „Dej Bůh Štěstí“.
