Tento příspěvek je určen pro milovníky letectví, především pro obdivovatelé jeho průkopníků. V naší obci by se asi dnes již těžko hledal soused, který ještě neviděl letadlo. I dnes, v době, kdy cestovní ruch dramaticky zabrzdila přítomná pandemie, se stačí zadívat na vyjasněné nebe a po chvilce pátrání nějaký letoun nebo jeho kondenzační stopu na obloze určitě objevíte. Věřím, že i většina obyvatel Radimi měla příležitost tento dopravní prostředek využít, například při cestě na dovolenou. Díky naší poloze, mohou fandové letectví sledovat nejenom běžné dopravní letouny, které využívají východní letecké trasy, ale čas od času i vojenské letouny operující z letiště Čáslav, kde sídlí 211., 212. a výcviková letka 21. základny taktického letectva vzdušných sil Armády ČR. V nedávné historii se několikrát stalo, že díky narušení rovnováhy evropského provozu se doprava v našem prostoru natolik zahustila, že kondenzační stopy vytvářely na nebi neuvěřitelné geometrické obrazce. V době válečného konfliktu na blízkém východě, se dalo v jednu chvíli napočítat na obloze i přes 50 letadel.
Co je dnes pro nás všední záležitostí, bylo před 100 lety v Radimi naprostou raritou. Dokonce takovou raritou, že existuje zápis o prvním zaznamenaném přeletu letadla nad naší obcí. „Éro letí“, tímto zvoláním se svolávali sousedé a vybíhali z chalup se podívat na rachotící stroj, který v nízkém přeletu způsobil v obci velké pozdvižení. S největší pravděpodobností se jednalo o stíhací dvojplošník z doby první světové války. Ta, bohužel, stála na samém počátku rozvoje letectví. První českoslovenští piloti se učili létat v řadách rakousko-uherské armády, i v italských, francouzských a ruských legiích. V průběhu vyhlášení samostatného československého státu v roce 1918 se dobrovolně zformovalo asi 30 vracejících se pilotů a techniků, kteří hned 1. listopadu 1918 obdrželi rozkaz ke vzniku Leteckého sboru. Základem sboru byla částečně technika, která zůstala na území Československa po rakousko-uherské armádě a potom především materiál od Francouzské vlády, která nám z velké části darovala 140 stíhacích dvouplošníků SPAD S.VII.
Další obecní zápis o letectví popisuje škody způsobené nouzovým přistáním právě dosluhující dvojmístné stíhačky SPAD u plaňanské silnice do řepného pole. Škody na úrodě přímým přistáním letadla byly vcelku zanedbatelné, ale sbíhající se diváci z okolních obcích, včetně Radimáků, zpustošili značnou část tehdejší úrody. Pilot byl nucen přistát z důvodu přehřátí motoru. Tato událost se stala pro mnohé příležitostí si poprvé zblízka prohlédnout a sáhnout na opravdový letoun. Po zchladnutí motoru a základní údržbě, pilot znovu odstartoval, provedl pro přihlížející diváky oblet a se zamáváním křídel odletěl ku Praze. Přesné časování této události je trochu složitější. Náš zápis hovoří o dubnu 1929, ale vím, že tento zápis byl sepsán až o 50 let později podle vypravování pamětníků. V archivech věnujících se vojenským leteckým nehodám jsem nebližší podobnou událost dohledal již v roce 1921. Tehdy letmistr Stanislav Novák, při cvičném letu skutečně musel nouzově přistát u Plaňan kvůli přehřátému motoru. Po jeho vychladnutí pak pokračoval na základnu ve Kbelích. Bohužel prasklý blok motoru zapříčinil další brzké přehřátí stroje. Bohužel ale pilot toto druhé nouzové přistání, v blízkosti Újezdu nad Lesy, nezvládnul a při nehodě zahynul. Podobných událostí byla v té době celá řada. Dosluhující technika první světové války odcházela. Jenom za rok 1924 jsem napočítal 54 podobných nehod. Vývoj vlastních moderních československých letounů se stal naprostou nutností. V následujících letech potom nahradily SPADy nové stíhací letouny Letov, Avia a Aero. Některé modely se staly světovou špičkou a prosadily se i v zahraničních armádách.
Další, ještě více nejasný zápis spadá do roku 1936. Podle něj došlo v červnu na území naší obce k havárii vojenského letounu. Letadlo dopadlo na pole u cesty v Hruškách. Tedy v prostoru mezi radimskou vlakovou zastávku a boží muka na tatecké silnici. Zaniklá cesta, která se právě obnovuje, byla svědkem události, o které víme pouze to, že vrak byl po nehodě rozebrán, křídla byla naložena na nákladní vůz a podvozek odvlečen. V archivech leteckých nehod jsem prozatím nenašel žádnou podobnou událost. Jediný archivní zápis nehody, který by potenciálně mohl být tím radimským, pochází z dubna 1937, kdy při nouzovém přistání na blíže nezjištěném místě byl zničen jednomotorový dvojplošník Avia B-354 od 44. letky. Z místa nehody údajně existuje aspoň fotodokumentace, kterou se pokusím získat. Zde je určitě prostor pro místní badatele, zkusit dohledat upřesňující souvislosti a objasnit, co se přesně u nás stalo.
Zakrátko na to přišla druhá světová válka a soupeření ve vzdušném prostoru pokračovalo. Od pamětníků se dochovaly záznamy z roku 1944. kdy na hlavní železniční trať Praha – Kolín útočili tzv. hloubkaři. Jednalo se především o útočící americké stroje Mustang, britské stroje Typhoon a Spitfire i sovětské Iljušiny. V roce 1944 se několikrát stalo pečecké nádraží cílem těchto útoků. Zaznamenáno bylo minimálně 7 zničených lokomotiv. Válečné běsnění pokračovalo. Od 13. do 15. února 1945 provedly spojené bombardovací svazy útok na Drážďany. Na 1.300 bombardérů od RAF a USAAF svrhlo na město 3.900 tun leteckých pum. Při bombardování zahynulo podle odhadů přes 20.000 lidí. Útok byl prý natolik masivní, že podle kroniky bylo dunění vybuchujících pum slyšitelné až v naší obci. Ještě intenzivnější negativní zážitek měli obyvatelé Radimi 15. a 25. března, kdy došlo k bombardování Kolína resp. Prahy. V obou případech prý exploze Radimáci vnímali jako by pumy dopadaly za kopcem do Plaňan.
S koncem druhé světové války snad nadobro odezněly i tyto detonace. Krátce po osvobození, se v Radimi naštěstí podařilo využít letectví i k jiným, k mírovým účelům. Na radimské posvícení zavítal do obce jeden lehký civilní stroj. Pilot využil pole k Pečkám na přistání a vzlet a za drobnou úplatu zařídil pro děti nezapomenutelný zážitek, okružní let. Poslední historický zápis ke vztahu k letectví je pak z podzimu roku 1980, kdy díky časové tísni se přistoupilo k experimentálnímu setí pšenici přímo z letadla. Pro pokus bylo vybráno pole o rozloze 27 ha, vlevo od silnice na Pečky. Po rozhozu bylo pole ještě lehce povláčeno. Experiment se později vyhodnotil jako ekonomicky nevýhodný.
Pouhých 100 let od prvního leteckého pozorování je z hlediska historie poměrně krátká doba. Přesto letectví od té doby ušlo neuvěřitelný kus cesty. Od dřevěných dvouplošníků k ultralehkým konstrukcím sportovního létání, k stíhacím strojům páté generace a velkokapacitním dopravním korábům. To vše nám dnes křižuje nebe nad Radimí.
