Na konci roku 2019 jsme si přáli lepší rok 2020, bohužel nepřišel. V prosinci roku 2020 jsme si přáli lepší rok 2021, ani toto přání se nám nesplnilo, ale v posledních měsících jsme aspoň uvěřili, že lepší po-pandemické lepší časy by mohl přinést ten s dvojkami, tedy rok 2022. I přes tak trochu podivné olympijské hry, to začínalo vypadat na znovuoživení společnosti a optimisti nabyli dojmu, že Covidová zkušenost pomohla stmelit světové společenství a překlenout vzájemné rozpory. Bohužel toto přisvědčení vydrželo do čtvrtka 24.2. Naprosto nesmyslný agresivní útok na Ukrajinu rozpoutal v Evropě novou válku, ve kterou většina starého kontinentu nevěřila. Nenaplněné ambice stárnoucího autoritářské politika maří zbytečně desetitisíce lidských životů, ničí životy miliónům lidí a decimuje zemi, která by spíše potřebovala rozvojovou pomoc. Není lehké psát tyto řádky, ale také není možné situaci ignorovat. I toto je historie, historie bohužel temná a smutná. Není v silách jednotlivce zastavit válku, ale je povinností nás všech aktivovat všechny síly a prokázat, že evropské hodnoty jsou stále s námi. Spravedlnost, solidarita, čestnost, svoboda, na tom musí být postavena naše odpověď.
Díky mé profesi jsem se během několika únorových hodin dostal do nutnosti akutních rozhodnutí. Některá rozhodnutí byla zcela zřejmá, jako bezpečnost spolupracovníků a jejich rychlá evakuace. Jiná rozhodnutí byla těžká a složitá. To ovšem není nic v porovnání s lidmi, na které začaly přes noc padat bomby a rakety, aby je osvobodily. Nastávající jaro je tedy smutné, tragické. Přesto se nesmíme vzdát. Správnou odpovědí je udělat jaro pěkné, barevné, mírotvorné. Musíme se o to pokusit a je krásné sledovat, že není potřeba naší společnost v tomto ohledu výrazně tlačit. Spontánní vlna solidarity, které nemá v našich dějinách období, je ohromující. Přesto je nutné vytrvat. Euforie ze společného vzepětí časem opadne, ale potřeba pomáhat a starat se zůstane. Bude celá řada problémů, které budeme muset řešit. Ty překonáme pouze společně.
S respektem a s díky sleduji v našem okolí celou řadu skvělých příkladů. Sousedé, kteří poskytli ubytování uprchlíkům. Příspěvky do sbírek, včetně té obecní radimské. Školy, které zareagovaly a v řádu dnů zajistily výuku pro děti uprchlíků. Radost mám i z respektu k ruské menšině, která se rozhodla žít ve svobodné Evropě, místo pod autoritářským režimem. Oceňuji kreativitu všech, kteří v rámci svých možností hledají způsob, jak mohou být užiteční. Za všechny příklady jeden. Nedávno jsem sousedovi nabídnul nevyužitá dětské jízdní kola, která by mohla ještě posloužit, ale u nás zabírala pouze místo. Ani u souseda ale pro ně nebylo skutečné uplatnění. Nicméně hned druhý den, soused zazvonil u branky a s nadšením přinesl návrh, že pokud nebudu nic namítat, kola zrenovuje a daruje do rodin uprchlíků. Jednoduchý, úžasný nápad. Každý můžeme pomoci, stačí se nevzdat.
Možná tento příspěvek je pro Radimáček netradiční. Ale rád bych takto vyjádřil respekt a poděkování Vám všem, kterým válka není lhostejná. Buďme aktivní, odmítněme našimi činy agresi. I drobnost udělá v celku svoji podstatnou práci. Nesmíme zůstat lhostejní, když sousedovi hoří dům, pokud nechceme, aby hořel i ten náš. Udělejme jaro opět pěkné!