Čas neúprosně odpočítal dalších dvanáct měsíců a my můžeme opět balancovat právě uplynulý rok, aspoň ten rok kalendářní. V mnohém to opravdu bylo neobvyklých dvanáct měsíců, na které budeme jistě dlouho vzpomínat. Bohužel tyto vzpomínky asi nebudou většinou příliš radostné, a to nejenom pro krutou daň, kterou si vybral v podobě mnoha zmařených lidských životů po celém světě, které se ani přes všechna proti pandemická opatření a maximální nasazení zdravotního systému nepodařilo ochránit před novým virem.
Tento rok nám vzal ale i spoustu dalších „obyčejných“ věcí, které jsme dosud považovali za zcela běžné až automatické. Kdo z nás si v prosinci 2019 dokázal jenom představit, že přes noc zmizí možnost cestování a dojde k uzavření hranic? Že po několik měsíců bude platit zákaz nočního vycházení? Že dříve společensky odsuzované zahalování obličeje se stane nutností dneška? Kdo si dovedl představit že návštěva restaurace, kina nebo divadla bude spíše vzácností a na služby kadeřníka se povede pořadník? Nedalo se ani předpokládat, že přístup ke vzdělání se omezí na absolutní minimum a z amatérského sportu, aspoň toho kolektivního, a dalších zájmových aktivit se stane riziková záležitost vyžadující přísnou regulaci. V řádu několika dnů a často i pouhých hodin, byly tyto jisté, pro nás zaběhlé, obyčejné věci vytrhány ze svých letitých kolejí a zcela převráceny. Pro absolutní většinu společnosti to byl šok a naprosto nová, nečekaná situace. Na druhou stranu je dobré se podívat i na to, co nám ten uplynulý rok dal a co nového nás naučil. Zcela jistě jsme objevili nové možnosti komunikace. Provedla se přirozená a docela hlubková inventura toho, co v životě opravdu důležité je a co zase tak moc důležité pro život není. Děti se opět začaly těšit do školy. Svoji zaslouženou důležitost a hodnotu získal dříve tak běžný mezilidský kontakt. Celá společnost si připomenula, jak důležitý je vzájemný respekt a ohleduplnost. Jakou sílu má prostá lidská pomoc, péče a zájem o druhé. Z každé překonané krize se společnost dokáže poučit. Utrpí několik šrámů, ale nakonec krizi překoná a určitě z ní vyjde o něco chytřejší a silnější.
Koloběh života se v posledních měsících výrazně zpomalil. Pro čísla vyjadřující ekonomickou aktivitu to není radostná zpráva. Ale pro tu druhou, méně sledovanou, ale stejně tak důležitou nematerialistickou část našeho života, to zase tak špatné zpráva být nemusí. Konec roku 2020 bude pomalejší, tišší a klidnější, než obvykle konce roku bývají. Zkusme toho využít a poctivě se s ním rozloučit. Využijme těch posledních pár dnů a ujasněme si co nám rok 2020 vzal, na co je dobré rychle zapomenout a o co nás naopak obohatil. Zcela jistě se nám to v tom roce následujícím bude hodit.
Tomáš Růžička