vítám Vás u dalších toulek radimskou historií. Tentokrát se spolu vydáme na virtuální naučnou stezku, která překlene hned několik staletí. Stezka nám ukáže, jak se v Radimi žilo, bydlelo, a navíc se dozvíme trochu více o jednom rodu, který nejenom v Radimi, zanechal po sobě nesmazatelnou stopu.
Naše putování začneme u čísla popisného 37, které stojí na začátku Ševcovské ulice. Ševcovská ulice je základ staré Radimi, obce, kde si stavěli svoje první stavení baráčníci a chalupníci. Na místě dnešního, z historického pohledu novodobého domku, stávala ještě v roce 1964, původní „Jonášova“ chalupa. Ona by se správně měla jmenovat Bítova, protože byla postavena už v roce 1672 chalupníkem Jan Bítem, jedním z prvních doložených chalupníků v Radimi. Chalupník měl vedle domu i malou výměru polí a jako drobný zemědělec stál společensky mezi sedlákem a baráčníkem. Jan Bít obhospodařoval asi 17.500 m2. Jeho chalupa byla postavena z nepálených cihel a měla doškovou střechu. U chalupy byla přistavěna i malá dřevěná stodola.
Po otci Janovi, převzal chalupu jeho syn Pavel. V první polovině 17. století se v chalupě vystřídal rod Bedrnů a Novotných. Následně se na více než 100 let a na čtyři generace usadili v chalupě Dudlovi. V druhé polovině 18. století se objevuje na čísle 37 jméno Jonáš. Zřejmě zde se 21.11.1896 narodil otci Františkovi malý František Jonáš a o tři roky později 28.11.1899 jeho bratr Václav.
Zatímco Václav vystudoval reálné gymnázium v Kolíně a po návratu ze zákopů první světové války i Vysokou školu technickou v Praze, kde získal následně také doktorát v oblasti mikrobiologických aplikací v průmyslu. V roce 1925 nastoupil jako chemik drožďárny v Libáni a později se stal jejím vedoucím. Od roku 1950 vedl jako ředitel, Výzkumný ústav kvasné chemie v Praze. V roce 1952 se stal lauerátem státní ceny za vyřešení problému biologického čištění odpadních vod. Jeho starší bratr František naopak prožil většinu života v Radimi a stal se jedním s hlavních hybatelů obecního dění. František byl prvním obecním kronikářem, když v roce 1925 založil obecní kroniku do které sepsal vzpomínky svého otce, ten zemřel již v roce 1918. František se živil jako hostinský, vedl hostinec v čísle popisném 47, ten stával na místě dnešního obchodu s potravinami Bala. V rámci hostince vedl František i první radimskou knihovnu. František se stal také prvním předsedou radimské kopané, později byl zvolen jejím čestným předsedou. František byl i u založení JZD. Zemřel 15.3.1968 u své dcery. Chalupa Jonášů či Bítů, zažila opravdu mnoho. Jak se v chalupě žilo, je vidět na několika unikátních fotografiích, které byly pořízeny někdy v průběhu druhé světové války. Z fotek je patrné, že žádná velká idyla to nebyla. Standardy bydlení se za 3 století výrazně změnily, a tak není divu, že poslední obyvatelé, pan Petrák a rodina Čepelákových v roce 1947 chalupu opustili a přestěhovali se za novým životem do pohraničí. Od té doby chalupa už jen chátrala a její technický stav dospěl až k obecní demolici v roce 1964. Za zmínku stojí snaha vedení obce chalupu zachránit a udržet poslédní památku původního bydlení v Radimi. Zvažovaly se možnosti přesunutí chalupy do některého z okolních skanzenů, nebo odborná rekonstrukce a konzervace na místě. Bohužel, ani jedna z variant nebyla pro obec finančně únosná, a tak po 312 letech skončila nenávratně jedna kapitola naší obecní historie.
