Něco pro milovníky vojenské historie na našem okrese.
Čas ubíhá a co byla včera realita, dnes je už historie. Tentokrát bych Vás pozval na toulky po stopách Československé armády v našem nejbližším okolí. Ano, přestože Radim není a nebyla nijak úzce spojena s žádnou vojenskou posádkou, je i v našem okolí možné narazit na stopy vojenských útvarů z dob jejich aktivní služby. Navíc armáda a vojenská služba vepsala nesmazatelnou stopu do života mnoha generací a proto je možná dobré se podívat i na tuto historickou kapitolu.
Zřejmě nejviditelnější byla armáda přímo v našem okresním městě. V Kolíně působila od roku 1918. V roce 1937 se Kolín stal dokonce velitelstvím 13. divize. V padesátých a šedesátých letech v Kolíně působil dělostřelecký a později tankový pluk. Od sedmdesátých let se kolínský útvar postupně specializoval na radiotechniku a v roce 2000 uzavřel historii kolínských kasáren 1. smíšený pluk pro rádio-elektronický boj. V té době v kasárnách sloužilo asi 400 vojáků. Areál stál při západní výpadovce na Prahu, vedle Lučebních závodů, tam kde dnes najdete obchodní centra a nové bytové sídliště. Další kasárna se nacházely ve Velimi, kde sídlilo výcvikové středisko, zde branci absolvovali svůj přijímač. Malá strážní jednotka potom byla lokalizována v Liblici. Ta měla za úkol hlídat stožárové vysílače.
Nám nejbližší vojenský objekt, dosažitelný pešky, najdete od Radimi 5 km západně. Mezi obcemi Chotouň a Chrášťany, uprostřed polí, stále stojí opuštěný objekt 541. radiotechnické roty. Stavba je to vcelku nenápadná, ale díky své poloze na kopci viditelná ze širokého okolí. K objektu se dá vystoupat polní cestou z Chotouně, nebo po asfaltové silničce z Chrášťan. Objekt byl v provozu od roku 1977 do roku 1990. Sloužilo na něm asi 50 vojáků. Jejich úkolem bylo radiolokátorem nepřetržitě monitorovat dění ve vzdušném prostoru republiky. Objekt je dnes přístupný, opuštěný a naprosto zdevastovaný. Všechny budovy se pomalu hroutí k zemi, ale pro milovníky vojenství je tento prostor pořád dostatečně čitelný. Stále tam najdete budovu pro radiolokátor, ubikace pro posádku, jídelnu, kotelnu, autopark, požární nádrž i chráněný strážný domek.
V dosahu z Radimi máme ale ještě jeden, asi nejzajímavější vojenský prostor. Na tento výlet se Vám bude už hodit kolo, protože se vydáme 12 km jihozápadně. Pro fajnšmekry pod azimutem 245°. Jedná se o bývalý utajovaný bojový útvar, raketovou základnu protivzdušné obrany státu. Konkrétně se jedná o 6. protiletadlový raketový oddíl zařazený do sestavy 71. protiletadlové raketové brigády Praha. Jeho úkolem bylo chránit, společně s dalšími oddíly v kruhové sestavě, naše hlavní město. Bojový útvar se nacházel v hlubokém lese, v katastru obce Přehvozdí, zhruba na půli cesty mezi Českým Brodem a Kostelce nad Černými Lesy. Jeho výstavba začala v roce 1960 a nepřetržitou pohotovost držel od roku 1963. Útvar byl vyzbrojen nejprve raketami typu země-vzduch PLRK AS-75 Dvina, protiletadlovým raketovým komplex s dosahem do 30 km. Od roku 1973 byl přezbrojen na komplex S-125 Něva s dosahem do 50 km. Na nízko letící cíle byl oddíl vyzbrojen několika protiletadlovými dvoj-kanóny ráže 30milimetrů. Vojenský prostor byl rozdělen na dva objekty, tzv. objekt B a objekt C. V objektu B byla hlavní budova se zázemím pro ubytování, sklady, garáže, dílny, výcvikový prostor a palebné postavení 30mm kanónů. V objektu C bylo 6 okopů s rampami na odpalování raket, sklady pohotovostních raket, radiolokátory a velitelské stanoviště, ukryté v podzemním bunkru. Mezi objekty B a C byla umístěna strážnice. Objektu C byl ohrazen několika ploty včetně elektrického ohradníku s napětím 3kV, kolem kterého ve dne v noci obcházela ozbrojená stráž. Vstup do C byl možný pouze na speciální povolení.
U útvaru sloužilo 100 vojáků základní služby a 25 vojáků z povolání. Samotný útvar se skládal ze tří rot a týlového zabezpečení. 1. rota, tzv. „palebňáci“ zajišťovali činnost kolem raket, jejich údržbu, nabíjení a přípravu k odpálení. 2. rota byla radiotechnická. Zde pracovali spojaři, operátoři, navigátoři, pátrači. 3. rota zajišťovala ochranu útvaru proti nízkoletícím cílům.
Služba u takovéto bojové jednotky nebyla lehká. Nepřetržitá bojová pohotovost byla náročná jak na psychiku, tak na fyzickou kondici každého vojáka. Do služby, která trvala 24 hodin, se chodilo často ob dva dny. Vojáci na vycházkách nebo opušťáku museli být neustále k zastižení pro případ předčasného povolání zpět do kasáren. Minimálně dvě rakety byly nepřetržitě připraveny k odpalu. Z archivu oddílu víme, že ostrý poplach byl vyhlašován obden a to díky pravidelnému nalétávání strategického průzkumného letounu SR-71 Blackbird na hranice tehdejší Varšavské smlouvy, tedy na Česko-Německé. Takto připravené rakety k odpalu hlídaly Prahu až do 31. prosince 1992, kdy v důsledku změny politického uspořádání následovala postupná redukce a likvidace útvaru. Naštěstí za celou dobu existenci tohoto utajeného bojového oddílu, k samotnému odpalu raket nikdy nedošlo.
V Přehvozdí sloužili minimálně dva Radimáci. Dnes je areál částečně přístupný. Budova kasáren je již zbouraná, ale pořád je možné navštívit opuštěné odpalovací okopy, strážnici, zbytky skladů pro rakety a garáže pro raketové tahače. V lese jsou stále znatelné ohradníky a zbytky okopů, krytů a podzemních bunkrů. Část areálů uzavřely Lesy České republiky novou oborou a tak pokud budete mít štěstí, můžete dnes za plotem místo rakety spatřit třeba divokou zvěř.
Jozef Růžička
V 
